Můžete ho nenávidět, můžete ho milovat - a to vše z celého srdce - Marilyn Manson sám sebe považuje za "Antichrist Superstar", od začátku devadesátých let patří mezi nejznámější a zároveň nejkontroverznější postavy hudebního průmyslu. Svou cestu na vrchol hitparád lemuje pomníčky nevinných, kořením jeho produkce jsou satanismus, sex a drogy. Odborná kritika jej odmítá, Marilyn Manson se však dokonale orientuje v marketingových strategiích a neméně dobře ví, jak zapůsobit na trh - vždyť je také (právem?) považován za opravdového a nefalšovaného mainstreamového antihrdinu. Jádrem stejnojmenného souboru je Marilyn Manson osobně - nebo-li Brian Warner z Ohia, který se živil jako hudební novinář v Tampě na Floridě, když se potkal s kytaristou Scottem Mitchellem (aka Daisy Berkowitz) a spolu založili kapelu (1989) původně pojmenovanou Marilyn Manson and the Spooky Kids. Přibrali další muzikanty, jejich světonázor řádně přitvrdil a po čase se stali trhákem lokálních pódií. V roce 1993 jim nabídl smlouvu na desku a post předkapely Trent Reznor z Nine Inch Nails. Obě nabídky byly přijaty, o rok později vychází debut "Portrét americké rodiny" a hlava satanistické církve Anton LaVey uděluje Mansonovi titul reverend. Marilyn Manson se nedá přehlédnout, jeho vzhled se nedá příliš ochočit obecně platnými měřítky. Neusále nalíčená, podivně bezpohlavní bytost se stává silným tahákem na peníze teenagerů a postrachem jejich rodičů. S další regulérní deskou (Antichrist Superstar, 1996) se ihned po vydání dostávají na třetí místo popového žebříčku a v boji proti "satanskému nebezpečí pro naše nevinné potomky" se šikují jak pravicoví, tak levicoví politici, mocně podporování občanskými sdruženími všech možných zaměření.
Byznys však kvete, prodávají se desky i Mansonova / Warnerova autobiografie, po které se jen zaprášilo.